_______________________
H I S T O R I E
_______________________
Zrod modulární architektury
Historie modulární architektury sahá k počátku 20. století v USA. Do architektonické praxe začala pronikat dnes již v překonané až zapomenuté formě katalogového prodeje. V roce 1908 začala americká firma Sears Roebuck & Co prodávat tzv. „kit homes“ (domy v kufru) prostřednictvím katalogu. Výstavba domů sice neprobíhala formou prostorové modulace, ale domy jsou jedny z prvních, kdy byl kompletně dopraven materiál na místo stavby a podle manuálu si stavebník sestavil dům sám. Návod obsahoval 75 stran a dům se sestavoval z jednotlivých více než třiceti tisíců dílů. Zásadním obdobím byla bytová krize po druhé světové válce a s ní související tendence hledání dostupných forem bydlení. Tehdy se stala jedním z nástrojů pro řešení bytové krize, ke které došlo v poválečném období. Otázka potřeby ubytování přeživších vojáků na území Spojených států se stala příležitostí pro nejednu americkou společnost, které se snažily prorazit a uspět na trhu. Podstatné bylo také ekonomické hledisko, kdy tovární výroba umožnila efektivně reagovat na zvyšující se poptávku a urychlit proces výroby. V neposlední řadě stojí za zrodem modulární architektury osobnosti, jejichž návrhy obsahují prvky modularity, které jsou uplatňovány při modulární výstavbě a v modulární architektuře jako takové.
Historické milníky
Významným přínosem v době počátku rozvoje modulární architektury byly pilotní projekty architektů Le Corbusiera Domino House, Buckminster Fullera Dymaxion House a Moshe Safdieho Habitat 67. V měřítku urbanismu ovlivnila skupinu Archigram s utopistickou vizí Plug-in-city města jako stroje, které bylo reakcí na zrychlující se životní tempo, industrializaci a prefabrikaci pronikající do architektury. Modulární architektura byla také směrem architektonického hnutí metabolismu. Představitelé uvedli modulární princip založený na vnímání budov jako rostoucího živého organismu, kdy domy jsou spotřebním produktem bez trvalé hodnoty. Konstrukční systém nejznámější metabolistické stavby věže Capsule Tower umožňoval výměnu a rekonstrukci jednotlivých buněk a její flexibilní systém měl být schopen reagovat na dobové požadavky a přizpůsobovat se nárokům uživatelů na stavbu v čase. Když v roce 1914 navrhl architekt Le Corbusier sloupový dům Domino, položil základy konstrukční metody, která ovlivnila celou moderní architekturu. S cílem osvobodit prostor od omezení zatížením, použil sloupový systém stavby, což umožnilo libovolnou práci s vnitřním prostorem. Projekt sice nebyl realizován, ale stal se předobrazem nového stavebního stylu, který se postupně rozšířil po světě a byl označen za funkcionalismus. Skeletový konstrukční systém přinesl možnost variabilního prostorového řešení, nezatěžuje stavbu obvodovou stěnou a na fasádě lze pracovat s velkými prosklenými plochami. Jedná se také o historicky významný okamžik navrhování v modulovém systému.
Tovární výroba
Dům Dymaxion byl zlomovým bodem ve stavebnictví a názorným příkladem snahy vypořádat se se strojní výrobou, která je dnes jedním z hlavních typických znaků modulárních staveb. Pro snahu aplikovat do stavebnictví sériovou výrobu jsou tyto domy uvedeny jako zásadní předchůdci prefabrikovaných modulů, přestože nejsou libovolně variabilní a vyžadují značnou pracnost na dále na staveništi. Přístřešky z oceli a plechu poskytovaly dočasné útočiště při evakuaci, fungovaly jako mobilní kasárna nebo jako kryty v případě bombardování. Původní účel staveb byl čistě praktický, ale zaznamenáváme také již zde snahu o estetickou hodnotu. Pro své vlastnosti stavby, kterými jsou dočasnost, přemístitelnost a přiznaný materiál kovu evokují příbuzenský vztah se současnými obytnými kontejnery. Cílem Buckminstera Fullera bylo najít takový materiál, který by svou funkčností a kvalitou nabídl rovnocenné vlastnosti jako jiný, leč dražší. Na počátku 40. let 20. století přiznal kovovost, přirozenost materiálu, pohledovost a syrovou pravdivost. Postupným vývojem byla myšlenka prefabrikovaného hliníkového domu rozvinuta až po návrh Wichita House. Dům měl být vyráběn sériově v továrně na letadla. Po vytvoření prvního prototypu však majitel továrny od tohoto záměru upustil a výroba byla zastavena v roce 1947 s vysvětlením, že replikovatelné domy typu Wichita či Dymaxion jsou utopickou představou. Sériová výroba se stala nenaplněnou vizí a promarněnou příležitostí v letech poválečné obnovy domů.
Dům Dymaxion byl zlomovým bodem ve stavebnictví a názorným příkladem snahy vypořádat se se strojní výrobou, která je dnes jedním z hlavních typických znaků modulárních staveb. Pro snahu aplikovat do stavebnictví sériovou výrobu jsou tyto domy uvedeny jako zásadní předchůdci prefabrikovaných modulů, přestože nejsou libovolně variabilní a vyžadují značnou pracnost na dále na staveništi. Přístřešky z oceli a plechu poskytovaly dočasné útočiště při evakuaci, fungovaly jako mobilní kasárna nebo jako kryty v případě bombardování. Původní účel staveb byl čistě praktický, ale zaznamenáváme také již zde snahu o estetickou hodnotu. Pro své vlastnosti stavby, kterými jsou dočasnost, přemístitelnost a přiznaný materiál kovu evokují příbuzenský vztah se současnými obytnými kontejnery. Cílem Buckminstera Fullera bylo najít takový materiál, který by svou funkčností a kvalitou nabídl rovnocenné vlastnosti jako jiný, leč dražší. Na počátku 40. let 20. století přiznal kovovost, přirozenost materiálu, pohledovost a syrovou pravdivost. Postupným vývojem byla myšlenka prefabrikovaného hliníkového domu rozvinuta až po návrh Wichita House. Dům měl být vyráběn sériově v továrně na letadla. Po vytvoření prvního prototypu však majitel továrny od tohoto záměru upustil a výroba byla zastavena v roce 1947 s vysvětlením, že replikovatelné domy typu Wichita či Dymaxion jsou utopickou představou. Sériová výroba se stala nenaplněnou vizí a promarněnou příležitostí v letech poválečné obnovy domů.
Evropa
V Evropě se bezprostředně po 2. světové válce stala kolébkou modulární architektury Velká Británie a to z obdobných důvodů, jako v USA. Z důvodu bytové krize a ubytování přeživších vojáků a problémech spjatých s využitím válečných továrních linek. Úspěšným a plně modulárním domem se stal prefabrikovaný dům AIROH, jejichž produkce v továrnách na letadla a automobily do roku 1948 čítala desetitisíce kusů. Výroba sloužila pro účel okamžitého pokrytí potřeby bydlení a obyvatelům sloužily pro přechodné období, než měli možnost přestěhovat se do klasického domu. AIROH je přímým odkazem současných obytných kontejnerů a počátku rozvoje modulární architektury, jak je vnímána dnes. Přiznaný kovový materiál nacházel uplatnění mimo jiné i u pojízdných domů. Výroba hliníkových karavanů vznikala paralelně s Wichita House od roku 1946. Mobilitou navazují na maringotky či hausbóty a jsou poměrně oblíbené dodnes.
Mobilní domy
V 50. letech 20. století se v USA začaly objevovat mobilní domy, podobné karavanům nesoucí označení Mobil house. Byly postupně využívány lidmi, kteří si nemohli dovolit vlastní bydlení v klasickém domě, a také proto, že pro jejich stavbu nebylo potřeba vyřizovat stavební povolení. Jednalo se o dočasné stavby osazené na podvozku. Oproti karavanům byly domy zpravidla větší, zařízenější a pokud to nevyžadovaly určité okolnosti, přepraveny pouze jednou. Podvozek objektu byl trvalou součástí domu, po dopravení na místo zafixován a překryt, což umožňovalo případný převoz. Od 2. poloviny 20. století se mobilní domy začaly stávat více trvalou součástí pozemků a do popředí vstupuje legislativní rámec, který se však v různých zemích mohl lišit. Zpravidla pokud u objektů zůstal podvozek, byly považovány za osobní movité vlastnictví, jakmile byla kola odmontována, byly označeny za nemovitost a z hlediska danění se k nim přistupovalo jako k trvalý stavbám.
Modulové a kontejnerové domy
V roce 1941 byla v USA založena výroba jedněch nejstarších a dodnes existujících domů Liberty Homes. Produkce prefabrikovaných dřevěných modulových domů od návrhu až po prodej se postupně rozšířila po celém světě. V roce 1958 byl navržen dům plnohodnotně odpovídající vlastnostem modulární architektury s mobilním, variabilním a flexibilním systémem, vyroben prefabrikací v tovární hale a postaven modulárním způsobem výstavby. Jedná se tak o skutečný zrod modulární architektury. V přibližně stejném období, v roce 1956, americký řidič kamionů Malcolm McLean vymyslel způsob, jak ušetřit mnoho lidské práce při překládce zboží z nákladních aut na lodě. Idea tkvěla v tom, že se naloží najednou celý návěs. Vynález ISO kontejneru, který byl navržen pro možnost manipulace pomocí jeřábů a s vyztuženou konstrukcí pro stohování do více vrstev nad sebou, se díky výborné statické odolnosti začal využívat také ve stavebnictví.
Architektura a 2. polovina 20. století
Anglická skupina Archigram vzniklá roku 1960 reagovala na rozvoj modularity a prefabrikovaných staveb s cílem vypracovat koncept nové architektury na základě vědeckých poznatků a technických vymožeností. Skupina hledala způsob, jak sloučit tehdejší potřeby lidí s technickým vývojem. Vize byly ovlivněny jednakt architektem L.I. Khanem, tak průmyslovou výrobou, literaturou science-fiction, rozvojem kosmonautiky a grafický projev komiksovou literaturou. Zabývali se jednotlivými stavbami i futuristickým řešením urbanismu, mezi který je řazen koncept kráčejícího města Plug-in City od Peter Cooka. Montované a stroji řízené město bylo složeno z kovových modulů budov a postupně se rozrůstalo v krajině jako dálnice. Obytné buňky jsou pomocí trvalých jeřábů zasouvány a přesouvány v rámci nosných konstrukcí.
Prefabrikovaný obytný soubor
Vůbec první obytný soubor Habitat 67 nacházející se u řeky St. Lawrence River v Montrealu byl navržený architektem Moshe Safdiem. Skládá se z 354 prefabrikovaných jednotek. Konstrukčním materiálem je železobeton a dodnes představuje unikátní komplex se 158 bytovými jednotkami. V roce 1967 byl jako prototyp modulárního systému předveden na výstavě EXPO 67. Podstatou objektu bylo zefektivnění procesu výstavby a snížení cenových nákladů. Moduly ukazují variabilitu a hravost modulární architektury, avšak díky použitému konstrukčnímu materiálu nedosahují takové rychlosti výstavby a finančních úspor jako moduly dnešního typu. Prefabrikovaná výroba modulů probíhala přímo na místě výstavby. Nedošlo tak k očekáváné efektivitě a k masovému uplatnění, ale zůstává zlomovým okamžikem v historii modulární architektury, který se stal reálným řešení komunitního bydlení.
Vůbec první obytný soubor Habitat 67 nacházející se u řeky St. Lawrence River v Montrealu byl navržený architektem Moshe Safdiem. Skládá se z 354 prefabrikovaných jednotek. Konstrukčním materiálem je železobeton a dodnes představuje unikátní komplex se 158 bytovými jednotkami. V roce 1967 byl jako prototyp modulárního systému předveden na výstavě EXPO 67. Podstatou objektu bylo zefektivnění procesu výstavby a snížení cenových nákladů. Moduly ukazují variabilitu a hravost modulární architektury, avšak díky použitému konstrukčnímu materiálu nedosahují takové rychlosti výstavby a finančních úspor jako moduly dnešního typu. Prefabrikovaná výroba modulů probíhala přímo na místě výstavby. Nedošlo tak k očekáváné efektivitě a k masovému uplatnění, ale zůstává zlomovým okamžikem v historii modulární architektury, který se stal reálným řešení komunitního bydlení.
Modulární architektura v 2. polovině 20. století
Další osobností v historii modulární architektury je britský Richard Rogers. Model nadčasového návrhu prefabrikovaného Zip-Up domu z roku 1968 je pro svébytnost architektonického ztvárnění „trvalou součástí výstavy prefabrikovaných domů v Muzeu moderního umění v New Yorku. Lákavý design a následně úspěšná realizace rodinného domu Wimbledon House ovlivňuje i po 40 letech nejlepší modulární stavby současnosti. V roce 1972 se podařilo architektu Kisho Kurakawovi zrealizovat vizi futuristického díla modulární věže Nakagin Capsule Tower, která se nezaměnitelně zapsala do historie modulární architektury. Myšlenka domu ze 140 unifikovaných jednotek osazených na nosném jádře vycházela z předlohy kuličky hroznového vína napojené na jeden stonek, který je bude vyživovat, dodávat jim energii a vodu. Polyfunknční budova nastínila novou cestu a jednu z dalších možností uplatnění modulů v architektuře a stala se prvním příkladem využití kapslového systému pro výškové budovy. Předpokladem existence budovy byly pravidelná údržba a obnova kapslí, která tak mohla reagovat na aktuální požadavky společnosti. V průběhu času se výrazně projevilo stárnutí materiálu a obnova kapslí novými nebyla odsouhlasena, což se stalo budově osudným a v roce 2022 byla zahájena demolice objektu.
_______________________
Modulární architektura v Česku
Koncept navrhování v modulovém systému se na území Česka objevil v období baťovského Zlína. Architekt Tomáše Bati, František Lydie Gahura, je jedním z průkopníků, kteří se pro zefektivnění výstavby výstavby rozhodli k zavedení modulového systému stavění, čímž předběhli svou dobu. Poprvé použili modulový systém roku 1928 při stavbě tzv. Masarykových škol. Šlo o pevně daný rozměr mezisloupových polí 6,15 m x 6,15 m, který se stal základním stavebním prvkem veškerých baťovských staveb. Standardizace umožnila rychlejší výstavbu i funkční flexibilitu. Výhoda modulové výstavby byla již tehdy využívána při tvorbě příček, a to jak plných, tak prosklených. Typizace se projevila také v bytové výstavbě ve formě kolonií a čtyřdomků podle Baťovy vize inspirované anglickou teorií zahradních měst. Urbanistické plány rozvoje Zlína přerušila 2. světová válka a již na ně nebylo navázáno.
Modulární výroba
Jedny vůbec z prvních pokusů výstavby domů pomocí modulů prováděly Pozemní stavby Gottwaldov v 70. letech 20. století. Výroba modulu z betonové skořepiny probíhala obdobným způsobem jako u stavby Habitatu 67, proto také nebyla schopná konkurovat panelové výstavbě sídlišť známých dodnes. Systém se u bytové výstavby neosvědčil vzhledem k ceně a nebyl výhodnější ani z hlediska rychlosti v porovnání s panelovou výstavbou. Postaveno tímto způsobem bylo pouze několik garáží a výroba zastavena. Také kontejnery zaujímají své místo v historii rozvoje modulární architektury v Česku. Vzdáleným předchůdcem dnešních kontejnerů byly tzv. Unimo buňky. Esteticky nepřitažlivé a čistě praktické příbytky pro dělníky byly použity v 70. letech 20.století v Praze pro ubytování dělníků při výstavbě metra. Postupnou inovací a zlepšováním modulární výroby k nám ze západní Evropy přišly obytné kontejnery, které je nahradily. Lze si tak i na území Česka všimnout využití modulů pro dočasného ubytování, která je jednou ze základních charakteristik modulární architektury.
Jedny vůbec z prvních pokusů výstavby domů pomocí modulů prováděly Pozemní stavby Gottwaldov v 70. letech 20. století. Výroba modulu z betonové skořepiny probíhala obdobným způsobem jako u stavby Habitatu 67, proto také nebyla schopná konkurovat panelové výstavbě sídlišť známých dodnes. Systém se u bytové výstavby neosvědčil vzhledem k ceně a nebyl výhodnější ani z hlediska rychlosti v porovnání s panelovou výstavbou. Postaveno tímto způsobem bylo pouze několik garáží a výroba zastavena. Také kontejnery zaujímají své místo v historii rozvoje modulární architektury v Česku. Vzdáleným předchůdcem dnešních kontejnerů byly tzv. Unimo buňky. Esteticky nepřitažlivé a čistě praktické příbytky pro dělníky byly použity v 70. letech 20.století v Praze pro ubytování dělníků při výstavbě metra. Postupnou inovací a zlepšováním modulární výroby k nám ze západní Evropy přišly obytné kontejnery, které je nahradily. Lze si tak i na území Česka všimnout využití modulů pro dočasného ubytování, která je jednou ze základních charakteristik modulární architektury.
Architektura ke konci 20. století
Po sametové revoluci od roku 1989 se centrem modulární architektury stal Zlínský kraj. Na zrodu se podílely firmy, které vznikly po rozpadu Agrokombinátu Slušovice roku 1990. Před uzavřením závodu Mobimont byly vyráběny maringotky a modulární rekreační systémy Mobires vnímané jako výkladní skříň totalitního režimu. Díky manažerským schopnostem bývalých zaměstnanců a pod vedením Stanislava Martince, dokázali i po zániku JZD Slušovice navázat na podnikání. Dle západního vzoru se výroba nástupnické firmy ACRO postupně přeorientovala na výrobu standardních obytných kontejnerů a později buněk pro dočasné i trvalé stavby. Dnes společnost KOMA Modular, jedna z nejinovativnějších firem sídlící ve Vizovicích, vyrábí tradiční moduly a vyvážejí je do celého světa.
Po sametové revoluci od roku 1989 se centrem modulární architektury stal Zlínský kraj. Na zrodu se podílely firmy, které vznikly po rozpadu Agrokombinátu Slušovice roku 1990. Před uzavřením závodu Mobimont byly vyráběny maringotky a modulární rekreační systémy Mobires vnímané jako výkladní skříň totalitního režimu. Díky manažerským schopnostem bývalých zaměstnanců a pod vedením Stanislava Martince, dokázali i po zániku JZD Slušovice navázat na podnikání. Dle západního vzoru se výroba nástupnické firmy ACRO postupně přeorientovala na výrobu standardních obytných kontejnerů a později buněk pro dočasné i trvalé stavby. Dnes společnost KOMA Modular, jedna z nejinovativnějších firem sídlící ve Vizovicích, vyrábí tradiční moduly a vyvážejí je do celého světa.
_______________________
Aktuální dění a vývoj
Modulární architektura jako alternativa tradiční výstavby vzbudila zájem u odborné veřejnosti a vymaňuje se z obecného spíše negativního vnímání společnosti, která v ní vidí podřadnou formu stavitelství kvůli uniformní nevzhledné buňce pro nereprezentativní účely. Výrobci vyvíjejí stále dokonalejší design prostorových modulů a pracuje se i na zlepšování konstrukčních, akustických a tepelně fyzikálních vlastností. V České republice se každoročně pořádá architektonická studentská soutěž na téma využití modulárních systémů ModulArch, na výstavě Expo 2015 v Miláně představil Český pavilon modulární architekturu, který byl z velké části tvořen kontejnery vlastní výroby. Po skončení výstavy byl systém demontován, převezen zpět do Vizovic a nyní je využit jako administrativní budova firmy KOMA Modular. V roce 2021 bylo v reálu sídla firmy postaveno vývojové inovační centrum modularity ve spolupráci s architektonickým studiem Chybik+Kristof architects & urban designers.
Modulární architektura jako alternativa tradiční výstavby vzbudila zájem u odborné veřejnosti a vymaňuje se z obecného spíše negativního vnímání společnosti, která v ní vidí podřadnou formu stavitelství kvůli uniformní nevzhledné buňce pro nereprezentativní účely. Výrobci vyvíjejí stále dokonalejší design prostorových modulů a pracuje se i na zlepšování konstrukčních, akustických a tepelně fyzikálních vlastností. V České republice se každoročně pořádá architektonická studentská soutěž na téma využití modulárních systémů ModulArch, na výstavě Expo 2015 v Miláně představil Český pavilon modulární architekturu, který byl z velké části tvořen kontejnery vlastní výroby. Po skončení výstavy byl systém demontován, převezen zpět do Vizovic a nyní je využit jako administrativní budova firmy KOMA Modular. V roce 2021 bylo v reálu sídla firmy postaveno vývojové inovační centrum modularity ve spolupráci s architektonickým studiem Chybik+Kristof architects & urban designers.
Problematika a soudobý zájem
Originální a zároveň rozporuplná estetika modulární architektury je podněcujícím tématem, zároveň však z hlediska ekologie a ekonomie vzbuzuje stále větší zájem z řad odborníků i veřejnosti. Prefabrikovaná výroba modulárních staveb přináší spoustu výhod a skrývá obrovský potenciál, kterému stojí za to věnovat pozornost z různých úhlů pohledu. Ať už se jedná o hledisko architektury samotné, z hlediska vývoje technologií a inovačním tendencím ve stavebním průmyslu, tak z úhlu pohledu budoucích uživatelů, legislativního rámce, ekonomie a ekologie až po širokou veřejnost. Modulární architektura nedostává ve všech případech pouze pozitivní ohlasy a jsou na toto téma vedeny také rozsáhlé diskuse. Jednou z výzev, které stále čelí, je vnímání veřejnosti, uvádí Paul Blackwell, manažer vývoje produktů společnosti Portakabin. Problematika se týká nejenom architektonického akcentu modulárních staveb, ale také technických vlastností, zejména tepelně-technických vlastností, akustiky a kvality vnitřního prostředí. Blackwell dodává, že modulární budovy, které jsou nyní k dispozici, však dokazují, že tomu tak již není.
_______________________
_______________________